John Lennon:
” Když ti bude nejhůř, otoč se čelem ke slunci a stíny budou padat za tebe. ”
Ono to ” slunce v duši ” je asi ten nejlepší recept, jak se obejít bez receptů.
G.K.Chesterton a před ním František z Assisi měli na osobní meteorologickou nepohodu radu:
Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit můžu.
Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemůžu a
dej mi moudrost, abych to dokázal rozlišit.
/”pohádka “o tom jak vyléčit kohokoli a cokoli tím, že léčíme sami sebe/
Před 30 lety v jedné havajské státní nemocnici na oddělení trestně stíhaných pacientů pracoval jeden psycholog jistý Dr. Hew Len po dobu 3 let. Toto oddělení bylo nebezpečné a fluktuace psychologů zde byla veliká. Personál často stonal nebo jednoduše odcházel. Když měl někdo projít po oddělení, otáčel se zády ke stěně se strachem, že na něj pacienti zaútočí. Nebylo to příjemné místo pro práci, život ani návštěvu. Dr.Len své pacienty nikdy neviděl, ve své pracovně pročítal záznamy pacientů a když jimi procházel, pracoval sám na sobě a pacienti se začali uzdravovat. Po několika měsících dostali dosud spoutaní pacienti svolení a mohli se volně pohybovat. Některým byly sníženy
dávky léků a ti, kteří byli původně označeni za nevyléčitelné, byli propuštěni a zaměstnanci se začali těšit do práce. Zlepšila se docházka a fluktuace zaměstnanců skončila. nakonec tam bylo více personálu , než bylo potřeba. Dnes je to oddělení zavřeno. Dr.Len vysvětluje metodu ho´oponono/ modifikaci staré havajské techniky/ tak, že přebírá zodpovědnost za veškerý svůj život, tj. všechno, co vnímáme smysly, co se objeví v naší mysli, za to neseme zodpovědnost.Můžeme vyléčit všechno, co se nám nelíbí a co prožíváme: terorismus, politiku, nemoci, vztahy, nedostatek financí…Lze říci , že tyto věci existují jen v naší projekci/ ikdyž často velmi bolestivě/. Není snadné to pochopit, přijmout a hlavně to žít. Vinit druhé nebo své okolí je mnohem snazší, než přijmout naprostou zodpovědnost za vše , co se nám děje. Chceme-li ” uzdravit” jakýkoli problem, musíme léčit sami sebe, resp. v sobě. Vše , co nám vadí u druhých, je i v nás samotných/ jenom nám se zdá, že ta zrdcaldla jsou křivá/. Léčení v duchu ho´oponopono znamená milovat sám sebe. Nejjednoduší metoda je opakování : Omlouvám se, prosím za odpuštění, děkuji a miluji tě. Ikdyž není lehké uvěřit v možnost účinku i jen bezmyšlenkového opakování, začneme registrovat změnu našeho citového prožitku. Jak se mění emocionální projev, mění se i vnímání reality, která se pak mění i ve vědomí ostatních lidí .
Omlouvám se a prosím za odpuštění-vyjadřuje uznání, že se stalo něco, co se objevilo v našem vědomí jako problém, nemusíme ani vědět, jak se to stalo/ např. mám nadváhu- tj. přijala jsem program, který to způsobuje/, žádáte tím aby nám bylo pomoženo odpustit sobě samým.
Miluji tě a děkuji ti- vyjadřuje přijetí, pokoru, vděčnost a víru, že problem bude vyřešen pro nejvyšší dobro všech zúčastněných.
Zjednodušená verse léčení pomocí ho´oponopono :
Při problému : prosím za odpuštění za všechno, co se děje uvnitř mě a projevuje se jako problém venku….lituji, prosím o odpuštění, děkuji a miluji tě.
Když mě rozhodí jednání jiného člověka nebo situace : co uvnitř mě způsobuje, že /tato žena se takto chová..že kamaráda bolí záda../, jak mohu problem v sobě napravit? Následuje omlouvám se, prosím za odpuštění, děkuji a miluji tě.
Více v knize Svět bez hranic/ Joe Vitale, Dr.Hew Len/,www. zerolimits.info.
-nebo tak nějak by se to mohlo jmenovat/neznámý autor z Tibetu/
1. Jdu ulicí.
V chodníku je hluboká díra, upadnu do ní.
Jsem ztracen, není to má vina. Trvá věčnost najít cestu ven.
2. Jdu stejnou ulicí, v chodníku hluboká díra. Předstírám, že ji nevidím.
Znovu do ní spadnu, nemůžu uvěřit , že to je stejné místo, ale není to má vina.
Trvá dlouho najít cestu ven.
3.Jdu stejnou ulicí. V chodníku zeje díra. Vidím ji, přesto do ní spadnu – už je to zvyk.
Vidím, že je to má vina, hned jsem z ní venku.
4. Jdu stejnou ulicí, v chodníku hluboká díra, obejdu ji.
5. Jdu jinou ulicí.
Přijde parta učených židů za vyhlášeným rabínem a ptají se ho: “Rabi,
řekni nám, co je to pravé štěstí. Jak máme být šťastni.”
Rabi se zamyslí a pak říká: “Hmmm, to je těžká věc. Co vám budu povídat…
Ale víte co, zajděte si támle o ulici dál a ptejte se na Icika, ten vám jistě poví.”
Židi jsou zaražený, že rabi je posílá za nějakým neznámým chlapíkem, ale
jdou. Cestou se ptají, kde najdou Icika a lidi jim říkají: “Jo, to myslíte
toho chudáka, co ho Hospodin tolik zkouší? Ženu mu vzal, o děti přišel,
majetek mu zničil oheň, zdraví mu vyvrátila nemoc…”
Nakonec Icika najdou, ten jim snáší skrovné pohoštění, co mu ochrnutí
dovolí, směje se, vtipkuje… Po chvíli ho vyzvou: “Pověz nám Iciku, jak
to děláš, že jsi tak vyrovnaný, veselý, ba šťastný při vší své bídě!”
Icik se zatváří zmateně a říká: “Nevím, o jaké bídě ráčej mluvit, učení
pánové, ale mně Hospodin v životě nikdy nic špatného neudělal. Proto jsem
šťastný.”
Stručně to ve 2.st.n.l. řekl Marcus Aurelius : Štěstí v životě závisí pouze na tvých myšlenkách.