Quo vadis medicíno ?

Co mě na lidstvu nejvíc překvapuje? Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, a pak se znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnosti, a tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili. Dalajlama

DESATERO LÉKAŘE

MUDr. Jan Hnízdil

  1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte  signálům těla. Nemoci  vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
  2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart se už nemusí podařit.
  3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
  4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
  5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud kolaps nastane, budete připraveni.
  6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
  7. Chraňte životní prostředí tak, jako byste chránili sami sebe.
  8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
  9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Nemíně důležité je, kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáme. Občasný půst nám jen prospěje.
  10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte

Proč se /ne/očkovat proti chřipce, aneb jak říká klasik: Rizika, která lidi děsí nejsou ta, co je zabíjí

zkrácený záznam výpovědi MUDr.Ludmily Elekové z 12.10.2012

Předem upozorňuji, že na vše, co tvrdím, mám na rozdíl od zastánců očkování vědecké důkazy. Podívejme se nejdříve na očkování a pak na chřipku jako nemoc. Především nebylo dostatečně prokázáno, že by účinnost očkování byla taková, aby vyvážila rizika. Metaanalýza různých studií očkování proti chřipce ukázala, že účinnost byla kolem 60 %.  Riziko  nákazy pravou chřipkou v epidemii pro neočkovaného je 3 %, u očkovaných je riziko 1,4 %, vydělením těchto dvou čísel došli k 60%. To znamená, že je třeba oočkovat 80 lidí, abychom jednoho ochránili před chřipkou. Takže očkování sníží vaše osobní riziko z 3% na 1,4% , ale každý příjemce léku nebo vakcíny je vystaven nežádoucím účinkům/ NÚ/, jen nikdo předem neví, jaké budou.

Příbalový leták upozorňuje na nezávažné NÚ- zarudnutí, otok , lehké celk. příznaky, ale i poruchy imunity, sice vzácné, ale závažné záněty nervového systému  vč. míchy a mozku, postižení ledvin při vaskulitidě..

Přestože jsem strašeni chřipkou, jako by ohrožovala každého, skutečností je, že pravděpodobnost , jestli onemocníme  a jak vážně , určuje mnoho faktorů, které vakcinologové vůbec neberou v úvahu. Prostě chtějí naočkovat všechny, aby to některé ochránilo. Statistiky úmrtnosti jsou na nic, pokud z nich nelze vyčíst o jaké nemocné šlo.

Ne každá „zimní infekce“ je chřipka, existuje více jak 200 druhů virů, bakterií, které probíhají pod podobným klinickým obrazem a nelze je dle příznaků identifikovat. Lidé přicházejí často do ordinace se slovy : mám chřipku. Nemají. Kdyby ji měli, do ordinace by nedošli, dojdou sotva na záchod. Během hodiny je skolí schvácenost s  40 st.C.

Pár bodů k léčbě: Nemoc nepřecházejte. Nemoc se nehodí nikdy, neřešte, co nestihnete. Nesrážejte horečku, máte ji proto , že ji potřebujete. Horečka zvyšuje aktivitu imunitního systému a snižuje životaschopnost virů i bakterií, paracetamol, acylpyrin, ibuprofen .. vám chvilkově uleví, ale zatíží váš organismus. Pitný režim, odlehčená strava s dostatkem vitaminu C a D. Po 3 měsících jsou letní zásoby vitaminu D vyčerpané a je třeba je nahradit potravinovými doplňky nebo rybím tukem. Na rozdíl od očkování vás chrání nejen před chřipkou, ale i před  ostatními infekčními nemocemi /i před rakovinou/.

JAK  ZPRACOVAT  NEGATIVNÍ  EMOCE / dop. PhDr. Dalibora Špoka/

Existuje trefné přirovnání, jak se k těmto emocím postavit: jako k ne příliš oblíbené sousedce. Přijde-li na návštěvu, nemůžeme ji vyhodit. Je to přece jen naše sousedka a musíme pěstovat – ano, sousedské vztahy. Necháme ji sednout si, povídat, ale vše pouštíme jedním uchem ven a děláme si svoje. Po chvíli ji to omrzí. Zjistí, že jí nikdo nedává moc pozornosti, a odejde. Naprosto stejně bychom se měli chovat k negativním emocím.

Je tedy v pořádku, že mám vztek a postupně jím procházím. Může to trvat léta. Bude přicházet ve vlnách a zase odcházet. Přichází vztek, akceptuji jej, ale nezahlcuji se jím, ani jej nesměřuji proti osobě, která ho vyvolala. Nechávám jej trochu na okraji svého zájmu, ale ani jej nevyháním – stejně jako uražená sousedka by se mi totiž mohl pomstít.

Pokud nesměřujeme naše emoce vůči viníkovi a nepřihušťujeme je, pak se postupně zmenšují. Svým emocím dáváme prostor, ale nevítáme je ani jako milovanou princeznu, ani jako hrdinného bojovníka, kterého posíláme do fantazijních bojů se svými viníky. Přijímáme je jako svoji součást – ne příliš chtěnou, ale chápanou a akceptovanou. Postupně  tak svou emoci zpracuji. Bolest odezní nebo se zmenší. Odpuštění je přitom zásadní….. více https://psychologie.cz/proc-odpoustet/

VDĚČNOST

Víte, jak může pravidelná praxe vděčnosti vylepšit kvalitu vašeho života? Touto otázkou se zabývá Dr. Robert Emmons, profesor psychologie na kalifornské universitě UC Davis, již téměř 15 let. Jeho studie zaměřená na vliv vděčnosti na život člověka prokázala, že pravidelná praxe vděčnosti léčí, dobíjí energii a má potenciál celkově transformovat život člověka.  

 Vděčnost jako filosofie

 Vděčnost, o které mluvíme, není pouhým zvykem říct „děkuji“ v situacích, v kterých nás naši rodiče naučili poděkovat. Kromě pouhého zvyku říct „děkuji“ můžeme zakusit hlubší rovinu vděčnosti, která spočívá ve způsobu nazírání na život. Jde o vnímání každodenních momentů jako darů, díky kterým rosteme, stáváme se zkušenějšími a silnějšími, i když mají někdy trpkou příchuť.

Pokud povzneseme vděčnost z pouhého zvyku na jakousi životní orientaci, můžeme se přiblížit benefitům, které tato technika ve své hloubce nabízí. Těmi se zabývají i vědci v početných studiích. Pravidelné vyjadřování vděčnosti a oceňování toho, co máme, vede k větší radosti ze života, zatímco stěžování si na to, co nemáme, nás stahuje k emocím s negativním nábojem. A ty můžou mít vliv nejen na naše zdraví, ale i pracovní nasazení nebo motivaci posouvat se vpřed.

Vděčnost jako lék

Dr. Robert Emmons se svými kolegy provedl několik průzkumů, kterých se účastnilo přes tisíc lidí ve věku od 8 do 80 let. Jeho tým pomáhal účastníkům průzkumu systematicky kultivovat vděčnost zcela jednoduchým způsobem – podporovali je v psaní „deníku vděčnosti“. Pomocí této techniky si pravidelně připomínali věci, zážitky, zkušenosti nebo situace, za které jsou vděční. Již po třech týdnech této praxe začali spatřovat změny v různých oblastech života. Mezi nejdůležitější benefity, o kterých se účastníci průzkumu po třech týdnech praxe vděčnosti zmiňovali, patří: Zlepšení fyzického zdraví: Účastníci průzkumu si méně stěžovali na bolesti, zlepšil se jim vysoký krevní tlak, kvalita spánku se zlepšila a po probuzení se cítili zcela odpočatí,více cvičili a starali se o své zdraví. Zlepšení mentálního naladění: častěji zažívali pozitivní emoce, cítili se více bdělí a plní energie, zažívali více radosti a štěstí. Zlepšení sociální interakce: měli mnohem větší sklon pomáhat, pociťovali větší empatii a méně agrese, byli štědřejší a pociťovali větší soucit k jiným lidem, snadněji odpouštěli jiným, cítili se méně osamocení a izolovaní. Vyjádření vděčnosti je jedním z nejjednodušších způsobů, jak se cítit lépe a šťastněji.

Na co bychom se měli dle Dr. Roberte Emmonse při vyjádření vděčnosti soustředit?

  1. Uvědomění si pozitivních momentů všedních dnů

Vyjádření vděčnosti nás vede k zvědomění si pozitivních chvil, které jsme v průběhu dne zažili.„Projevování vděčnosti můžeme chápat i jako opakování afirmací dobra. Pravidelným vyjadřováním vděčnosti se utvrzujeme v tom, že život nás odměňuje hezkými momenty a zážitky, které můžeme vnímat jako dary. To neznamená, že život je perfektní, že ignorujeme méně příjemné situace, které nás někdy potkávají. Ale když se podíváme na svůj život komplexně, uvědomíme si, kolik krásných momentů a chvil jsme již prožili,“ říká Dr. R. Emmons.

  1. Uvědomění si, kdo a co je zdrojem těchto pozitivních momentů

Vděčnost nás motivuje k pravidelnému sebe-oceňování, tedy k ocenění své snahy stát se lepší verzí sebe samého a posouvat se vpřed. Dle Dr. R. Emmonse však skutečná vděčnost zahrnuje i pokorné přiznání, že pozitivní momenty v našem životě jsou zčásti zásluhou jiných lidí. Projevením vděčnosti si uvědomujeme, že lidi kolem nás – neboli někdy vyšší moc – nám dávají množství menších či větších darů, které nám pomáhají dosáhnout v životě své cíle. Připomínáním si hezkých momentů si taky připomínáme lidi, kteří se přičinili o jejich výjimečnost, podpořili nás nebo nám pomohli. Pak máme jednoduše tendenci mnohem víc si vážit lidí kolem sebe.

To nás navíc utvrzuje v tom, že nežijeme v izolovaném světě.To je důvod, proč má vděčnost velký vliv na zlepšení kvality mezilidských vztahů .

Tady je 7 jednoduchých způsobů, jak si připomenout množství momentů, za které můžete být vděční každý den:

  1. Zaveďte si večerní deník vděčnosti (alespoň ústní) 

Denník vděčnosti je nejúčinnější technika praktikování vděčnosti, jakou známe a která změnila nás život. Vyhraďte si třeba 5 minut denně – nejlépe před spaním – kdy si připomenete momenty, které jste si skutečně užili. Zkuste si rozpomenout třeba na 5 momentů. Usmívejte se uvnitř i navenek. Nezapomeňte, že vizualizace musí být zaměřena na emoce. Musíte si co nejdetailněji představit situaci, za kterou jste vděční.

  1. Připomeňte si chvíle dne, které měly pozitivní emoční náboj. Co vám dnes udělalo radost? A co vás nadchlo? To jsou právě ty chvíle, za které můžete být vděční!
  2. Využijte své smysly a těšte se z každodenních maličkostíNaše smysly – chuť, vůně nebo dotek – nás propojují s vnějším světem. Připomeňte si hezké momenty, které jste během dne zachytili svými smysly – vůni ranní kávy, dotek partnera..
  3. Trénujte náhled na situace přes optiku vděčnosti. Byl dnešní den spíš náročný a stresující? Pokuste se přesto na situace podívat z pohledu vděčnosti: Zeptejte se sebe sama, co jste se díky situaci, která vás dnes potkala, naučili. Čím vás na první pohled negativní chvíle obohatila?
  4. Připomeňte si těžké časy, kterými jste v životě prošli. Pokud vás nenapadá nic, za co byste chtěli být dnes vděční, připomeňte si těžké období z minulosti
  5. Pěstujte všímavost nebo mindfulness. Všední dny jsou plné nevšedních okamžiků. Důvodem, proč je přehlížíme, je naše vlastní neschopnost rozpoznat je a uvědomit si je.
  6. Vneste praktikování vděčnosti do své rodiny a mezi přáteli – zeptejte se členů své rodiny a přátel, za co jsou vděční

.